Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nebojme se čisté špíny

20. 04. 2017 6:59:31
Mám kolem sebe ráda čisto, ale dnes se přimluvím za bakterie. Může za to jeden mladý bankovní úředník.

Vypadal, jako by vypadl z reklamy na banku, kterou můžete mít rádi. Co na tom, že pracoval pro jinou. Jednání s ním byla radost: Byl milý, vstřícný a dobře se vyznal ve své práci. Po půl hodině jsem vyplula z jeho kanceláře, plně spokojena s průběhem i výsledkem jednání a nakažena jeho odzbrojujícím úsměvem. Ušla jsem pár kroků a začala hledat mobil, abych zavolala svému muži. Pak mi došlo, že zůstal na mladíkově stole, kam jsem si ho z neznámého důvodu odložila. Následovalo pár kroků zpět, zaklepání na dveře a...asi jsem měla počkat, až se ozve „dále“ nebo tak něco. Já jsem nepočkala, a tak jsem byla svědkem toho, že mladík, který mi při odchodu tak srdečně potřásl pravicí, si teď onu dlaň vehementně otíral antibakteriálním ubrouskem. Po mém vpádu vypadal jako kluk přistižený na švestkách (nebo při něčem úplně jiném). Omluvně se usmál a dodal něco v tom smyslu, že teď zrovna řádí ošklivá chřipka. (Jako by existovala taky pěkná chřipka).

Vycouvala jsem s omluvou a cestou domů jsem zauvažovala, jestli nejsem nezodpovědná, když si ruce myju obyčejným, a ne antibakteriálním, mýdlem. Když teď řádí ta chřipka....Na chvíli jsem podlehla pokušení a umínila si, že jen co vystoupím z tramvaje, skočím do nejbližší lékárny nebo drogerie a koupím si něco, čím ty malé potvůrky zpacifikuju.

Vzápětí se ale přihlásil o slovo selský rozum, který vyhrabal střípky mého mikrobiologického vzdělání a položil mi logickou otázku: k čemu je člověku, který se bojí chřipky, antibakteriální gel, když chřipku (tu ošklivou, i tu běžnou) způsobuje virus? A na viry jen tak něco neplatí. Tedy, antibakteriální ubrousky nebo gely rozhodně ne. Jak k tomu tedy bakterie přijdou, že je viníme z něčeho, za co nemůžou? A jak k tomu vůbec přijdou, že jsme z nich udělali ohavně slizké a nesympatické (po)tvory, jejichž náplní je být hlavně a především...zlé? Protože přesně takové jsou všechny bakterie v reklamě, které se zlomyslně smějí a množí v našem záchodě, než přijde nějaký hrdina se silnou zbraní v ruce a spláchne je něčím, z čeho už se nevzpamatují.

Výrobci antibakteriálních prostředků taktně mlčí o tom, že drtivá většina bakterií, které se drze roztahují v našem záchodě, nejdřív spokojeně žije v našem tlustém střevě. Zaplaťpánbů. Bez nich bychom to měli hodně těžké. To přinejmenším. Spíš bychom bez nich nebyli vůbec. Tak jak k tomu přijdou, že si vysloužily tak špatnou reputaci? Jistě, existuje spousta druhů, které způsobují nepříjemnosti nebo dokonce smrtelné nemoci. Ale takovým hrozeb na nás v neviditelném světě číhá řada, a za viníky nejsou vždycky jen bakterie. Co tahle viry, plísně, kvasinky, prvoci? Taky nám dokáží pěkně zavařit. Ale zbraně proti nim se jen tak, volně, většinou neprodávají, a tak se na ně nemusí dělat reklama, pravda.

Mladíkovo hygienické opatření jsem si nevzala osobně. Každý ať si dělá, co se mu líbí a dělá mu dobře. Takže...proč vlastně tenhle článek? Třeba proto, abychom častěji poslouchali svůj selský rozum a...nenechali se zblbnout. Můj dědeček rád pil mléko přímo od krávy a jedl třešně přímo ze stromu. Při práci na zahradě se rád mazlil s hlínou a často si pak „zapomněl“ umýt ruce. S „čistou špínou“ si vždycky poradil po svém. Dožil se čyřiadevadesáti. Že byla jiná doba? Jistě. Ale člověk je pořád stejný.

Děti neporostou rychleji ani nebudou šťastnější, když jim hračky pravidelně postříkáme dezinfekcí. Takzvaná hygienická čistota je na život líp nepřipraví. Nenavádím k hazardu se zdravím, ale představuji si, jak se bude dařit kytce, která vyrostla ve skleníku, na zahradě...na normální, čistě špinavé zahradě.

Možná se vám zdá, že nejsem pro pokrok, ale to jen tak vypadá. Až někdo začne prodávat prostředek, který zaručeně zlikviduje 99,9 % lidské blbosti a negativity, tak klidně podlehnu reklamě a poběžím si ho koupit.

Autor: Petra Polsen | čtvrtek 20.4.2017 6:59 | karma článku: 26.23 | přečteno: 1007x

Další články blogera

Petra Polsen

Jak jsem šňupala kakao

Nedávno na internetu psali, že v Americe začali prodávat šňupací čokoládu. Jako nevyléčitelná závislačka na téhle pochoutce jsem pochopitelně zbystřila...

18.7.2017 v 7:53 | Karma článku: 13.41 | Přečteno: 331 | Diskuse

Petra Polsen

Princové jsou na draka

Pokud patříte k zarytým obhájcům volné výchovy, varuju vás předem: tento článek vám může zvýšit krevní tlak.

11.7.2017 v 8:05 | Karma článku: 36.69 | Přečteno: 1365 | Diskuse

Petra Polsen

Zaklínadlo jménem čtyřicítka

Kdysi jsem se děsila toho, že mi někdy bude třicet. Nakonec to zdaleka nebylo tak hrozné, jak jsem si myslela. Všem čerstvým třicítkám vzkazuju: užívejte si to, protože...za deset let bude hůř. Vím, o čem mluvím...

15.6.2017 v 8:07 | Karma článku: 26.23 | Přečteno: 1010 | Diskuse

Petra Polsen

Tuhle chci doma!

Vždycky mě to dostane. Znova a znova...Z rady, že si máme dát pozor na to, co si přejeme, se už stala dokonale otřepaná fráze. Ale platí pořád. Bohudík...a taky bohužel.

7.6.2017 v 7:03 | Karma článku: 19.31 | Přečteno: 921 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Jsem chlupatá, chlupatá

U mne si očividně daly sraz všechny chloupky naší rodiny. Nikdo je nechtěl, tak šly ke mně; co se budou vnucovat, no ne? A u mne se mají dobře...

16.8.2017 v 13:16 | Karma článku: 25.21 | Přečteno: 1389 | Diskuse

Viktorie Besó

Kdyby blbost nadnášela...

A je to tu zase! Gaussova křivka mé inteligence se začala loňského roku nenápadně vracet do normálu, což byl pocit úlevný. Jenže před osmi měsíci nastal zvrat a jsme tam, kde jsme byli. Možná ještě hlouběji.

16.8.2017 v 10:39 | Karma článku: 30.86 | Přečteno: 2007 | Diskuse

Edna Nová

Jak lze žít v cizím městě za minimum peněz (3 měsíce punku v Ostravě)

Pražská holka odjela na 3 měsíce do Ostravy. Ještě ke všemu skoro bez peněz. Avšak ve dvou se to lépe táhne (socka k socce sedá). Zjistila, že bez práce nejsou ani ty hnusný koblihy za 6 korun. Ironicky a s nadhledem.

16.8.2017 v 9:31 | Karma článku: 28.49 | Přečteno: 1206 | Diskuse

Ivana Dianová

Volba

Přilezla jsem k ní po čtyřech, k posledku už jsem se spíše jen plazila, vyčerpaná až k bolesti, strašlivé bolesti. Moje poslední naděje při už jenom zbytečku víry. Buď mi pomůže, a nebo chci... A nebo už nechci, věděla jsem.

15.8.2017 v 0:01 | Karma článku: 23.71 | Přečteno: 784 | Diskuse

Jitka Štanclová

I nám jednou bylo sedmnáct...

Milenci sice ne v texaskách, ale v kraťasech, tak jak se to hodí k prázdninám. A ten pár k nim dokonale patřil.

14.8.2017 v 21:14 | Karma článku: 14.90 | Přečteno: 572 | Diskuse
Počet článků 14 Celková karma 25.44 Průměrná čtenost 1537

Jsem překladatelka a autorka Deníku kočičího intelektuála. Oceňuji inteligentní humor a upřímnost. Inspirují mě moudří, tvořiví, cílevědomí a pozitivně naladění lidé. Mám slabost pro kočkovité šelmy, vůni květin a čokoládu. Ještě toho chci hodně poznat, zažít a naučit se. A ještě toho chci lidem i sobě hodně dát. Třeba psaním...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.