Zaklínadlo jménem čtyřicítka
Čtyřicítky jsem se děsila o poznání míň než třicítky. Že by moudrost a smíření s během života? Ehm… no tak teď vážně. Když to přišlo, bylo mi pořád fajn. Příbuzní a známí na některé neodbytné otázky rezignovali a jiné už nebyly aktuální. Ale přece…objevili se jiní, kteří mi začali vysvětlovat, že čtyři křížky na krku nejsou žádná legrace.
Jako první mi je připomněla matka, kterou nedlouho po oslavě zajímalo, jestli už jsem si založila penzijní připojištění. Chápala jsem to; koneckonců maminky to s námi přece myslí dobře. Tedy, většinou...
Když mi bylo dvaačtyřicet, můj gynekolog se zeptal, jestli už mám představu, jak chci řešit menopauzu. Nechápala jsem, proč o tom začíná, když ví, že moje ženské orgány se do důchodu ještě nechystají. Navíc jsem si nějak nedokázala představit, jak se taková menopauzu řeší. Nejlépe někam zalézt a počkat, až to přejde? Rozebírat ji donekonečna s kamarádkami, které už tím prošly? Chodit k psychoterapeutovi a plakat nad odcházejícím mládím? Aha, no jo vlastně: máme k dispozici hormony! S nimi strašáka jménem Stáří společně zaženeme. Že mě to hned nenapadlo…
Po čase mi moje kosmetička poskytla téměř vědecké pojednání o úbytku kolagenu u žen po čtyřicítce a nabídla mi hříšně drahé sérum s výtažkem z kohoutích hřebínků. Pevně věřím, že kdyby se mi po něm neudělaly červené fleky, moje pleť by byla „rozzářená a celkově lépe hydratovaná“, jak sliboval výrobce.
Ani kadeřnici moje čtyřicítka nenechala klidnou. Do vlasů barvy mědi mi navrhla melír broskvové barvy. Prý na oživení. Namítla jsem, že si živá připadám až dost, ale jí to nepřipadalo vtipné. Když došlo na délku vlasů, jako obvykle jsem hájila každý milimetr, který by podle mého názoru na mé hlavě měl zůstat. Kadeřnice jako obvykle rezignovala s tím, že ať si to ještě užiju; za nějaký čas bychom měly pomalu začít zkracovat. Vybavily se mi Postřižiny; s jakou rozkoší si Magda Vášáryová nechala ustřihnout své dlouhatánské vlasy. Ale já a začít zkracovat?! A proč? Odpověď byla jednoznačná: Po čtyřicítce sluší vlasy pod ramena jen málokteré ženě. Aha. To jsem netušila. Z tónu a ustaraného výrazu kadeřnice bylo jasné, že já to štěstí nemám.
Usoudila jsem, že je čas na změnu. Chodím k doktorce, která mě nechce spasit umělými hormony, ke kosmetičce, která mě nestraší vráskami hlubokými jako Mariánský příkop a ke kadeřnici, která respektuje přání a pocity zákaznice.
Je mi šestačtyřicet…Když si odmyslím, že za chvíli mi v lékárně začnou nabízet zázračné přípravky na klouby, tak se na tu padesátku vlastně docela těším. Když už nic jiného, pořád se budu moct radovat z toho, že mi ještě nenabízí lepidlo na zubní protézu.
Petra Polsen
Jak jsem šňupala kakao
Nedávno na internetu psali, že v Americe začali prodávat šňupací čokoládu. Jako nevyléčitelná závislačka na téhle pochoutce jsem pochopitelně zbystřila...
Petra Polsen
Princové jsou na draka
Pokud patříte k zarytým obhájcům volné výchovy, varuju vás předem: tento článek vám může zvýšit krevní tlak.
Petra Polsen
Tuhle chci doma!
Vždycky mě to dostane. Znova a znova...Z rady, že si máme dát pozor na to, co si přejeme, se už stala dokonale otřepaná fráze. Ale platí pořád. Bohudík...a taky bohužel.
Petra Polsen
Tyjo, ten je teda má!
Začnu otázkou: Na co jste pomysleli jako první, když jste si přečetli název tohoto článku? Před jeho zveřejněním mi odpovědělo několik mužů i žen. Odpovědi byly tak jednoznačné, že mě to až překvapilo.
Petra Polsen
Jak to, že nejsem mrtvá?!
Spáchat malý dopravní přestupek nutně nemusí být jen špatné. Můžete se o sobě dovědět něco, co jste absolutně netušili. A při tom ušetřit dvě stovky. Nebo i víc...
Petra Polsen
Nebojme se čisté špíny
Mám kolem sebe ráda čisto, ale dnes se přimluvím za bakterie. Může za to jeden mladý bankovní úředník.
Petra Polsen
Rychlík do pekla
Možná jste přesvědčení, že určité věci by se vám v životě nemohly stát. Ale...víte to jistě? Víte přesně, kde jsou vaše hranice, za které byste za žádných okolností nešli?
Petra Polsen
Nekastrujme muže
Znáte to. Šly jste na babinec a teď se vracíte ze sletu čarodějnic. Při odchodu z domu se loučíte se svým mužem. Když se po několika hodinách vrátíte domů, v obýváku sedí ňouma, který vám nepřinese kytku, co je rok dlouhý...
Petra Polsen
Vezmeš si mě?
Marně přemýšlím, jak uvést téma dnešního článku, protože je...řeknu to rovnou...tak trochu o hovně. Slušněji řečeno o psím exkrementu. Ne, nebojte se. Nemíním moralizovat nad těmi, co nesbírají.
Petra Polsen
Jak se můj kocour ocitl v erotice
Můj kocour se nechtěně dostal do erotické literatury. Záměrně říkám můj a ne náš. Nemyslím totiž našeho zrzavě mourovatého kocoura, který většinu dne prospí a o erotice si může nechat jen zdát.
Petra Polsen
Kostlivci v předsíni
Blíží se oslava zlaté svatby našich a já pomáhám, s čím je třeba. Moje matka při té příležitosti naplánovala úklid, který rozsahem a použitými chemickými prostředky předčí i jarní nebo předvánoční úklid, a to už je co říct.
Petra Polsen
Klídek, paninko, klídek!
Před pár dny moje děti odjely na hory a já jsem se záhy dověděla, že moje šestnáctiletá dcera lže, kouří trávu, peníze na obědy ve školní jídelně utrácí za bůhvíco a chodí se dvěma kluky najednou.
Petra Polsen
Nikdy neříkej nikdy
Zas je tu čas novoročních předsevzetí...Nepopírám, že jsem taky patřila k lidem, kteří věří, že se změnou letopočtu se jejich život začne ubírat jiným směrem: k lepším zítřkům...
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1669x