Nebojme se čisté špíny

Mám kolem sebe ráda čisto, ale dnes se přimluvím za bakterie. Může za to jeden mladý bankovní úředník.

Vypadal, jako by vypadl z reklamy na banku, kterou můžete mít rádi. Co na tom, že pracoval pro jinou. Jednání s ním byla radost: Byl milý, vstřícný a dobře se vyznal ve své práci. Po půl hodině jsem vyplula z jeho kanceláře, plně spokojena s průběhem i výsledkem jednání a nakažena jeho odzbrojujícím úsměvem. Ušla jsem pár kroků a začala hledat mobil, abych zavolala svému muži. Pak mi došlo, že zůstal na mladíkově stole, kam jsem si ho z neznámého důvodu odložila. Následovalo pár kroků zpět, zaklepání na dveře a…asi jsem měla počkat, až se ozve „dále“ nebo tak něco. Já jsem nepočkala, a tak jsem byla svědkem toho, že mladík, který mi při odchodu tak srdečně potřásl pravicí, si teď onu dlaň vehementně otíral antibakteriálním ubrouskem. Po mém vpádu vypadal jako kluk přistižený na švestkách (nebo při něčem úplně jiném). Omluvně se usmál a dodal něco v tom smyslu, že teď zrovna řádí ošklivá chřipka. (Jako by existovala taky pěkná chřipka).

Vycouvala jsem s omluvou a cestou domů jsem zauvažovala, jestli nejsem nezodpovědná, když si ruce myju obyčejným, a ne antibakteriálním, mýdlem. Když teď řádí ta chřipka….Na chvíli jsem podlehla pokušení a umínila si, že jen co vystoupím z tramvaje, skočím do nejbližší lékárny nebo drogerie a koupím si něco, čím ty malé potvůrky zpacifikuju.

Vzápětí se ale přihlásil o slovo selský rozum, který vyhrabal střípky mého mikrobiologického vzdělání a položil mi logickou otázku: k čemu je člověku, který se bojí chřipky, antibakteriální gel, když chřipku (tu ošklivou, i tu běžnou) způsobuje virus? A na viry jen tak něco neplatí. Tedy, antibakteriální ubrousky nebo gely rozhodně ne. Jak k tomu tedy bakterie přijdou, že je viníme z něčeho, za co nemůžou? A jak k tomu vůbec přijdou, že jsme z nich udělali ohavně slizké a nesympatické (po)tvory, jejichž náplní je být hlavně a především…zlé? Protože přesně takové jsou všechny bakterie v reklamě, které se zlomyslně smějí a množí v našem záchodě, než přijde nějaký hrdina se silnou zbraní v ruce a spláchne je něčím, z čeho už se nevzpamatují.

Výrobci antibakteriálních prostředků taktně mlčí o tom, že drtivá většina bakterií, které se drze roztahují v našem záchodě, nejdřív spokojeně žije v našem tlustém střevě. Zaplaťpánbů. Bez nich bychom to měli hodně těžké. To přinejmenším. Spíš bychom bez nich nebyli vůbec. Tak jak k tomu přijdou, že si vysloužily tak špatnou reputaci? Jistě, existuje spousta druhů, které způsobují nepříjemnosti nebo dokonce smrtelné nemoci. Ale takovým hrozeb na nás v neviditelném světě číhá řada, a za viníky nejsou vždycky jen bakterie. Co tahle viry, plísně, kvasinky, prvoci? Taky nám dokáží pěkně zavařit.  Ale zbraně proti nim se jen tak, volně, většinou neprodávají, a tak se na ně nemusí dělat reklama, pravda.

Mladíkovo hygienické opatření jsem si nevzala osobně. Každý ať si dělá, co se mu líbí a dělá mu dobře. Takže…proč vlastně tenhle článek? Třeba proto, abychom častěji poslouchali svůj selský rozum a…nenechali se zblbnout. Můj dědeček rád pil mléko přímo od krávy a jedl třešně přímo ze stromu. Při práci na zahradě se rád mazlil s hlínou a často si pak „zapomněl“ umýt ruce. S „čistou špínou“ si vždycky poradil po svém. Dožil se čyřiadevadesáti. Že byla jiná doba? Jistě. Ale člověk je pořád stejný.

Děti neporostou rychleji ani nebudou šťastnější, když jim hračky pravidelně postříkáme dezinfekcí. Takzvaná hygienická čistota je na život líp nepřipraví. Nenavádím k hazardu se zdravím, ale představuji si, jak se bude dařit kytce, která vyrostla ve skleníku, na zahradě…na normální, čistě špinavé zahradě.

Možná se vám zdá, že nejsem pro pokrok, ale to jen tak vypadá. Až někdo začne prodávat prostředek, který zaručeně zlikviduje 99,9 % lidské blbosti a negativity, tak klidně podlehnu reklamě a poběžím si ho koupit.