Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Princové jsou na draka

11. 07. 2017 8:05:23
Pokud patříte k zarytým obhájcům volné výchovy, varuju vás předem: tento článek vám může zvýšit krevní tlak.

Jednou můj dvaasedmdesátiletý otec cestoval veřejnou dopravou. Do autobusu se nahrnula spousta lidí, ale někdo mu uvolnil místo na „čtyřce“. Naproti němu se usadil asi desetiletý kluk a vedle něj jeho matka. Když se autobus rozjel, táta vytáhl noviny, kluk naproti mobil, který velikostí neměl daleko do tabletu, a jeho matka se začetla do časopisu, který přináší spolehlivé a zaručeně ověřené informace typu „kdo, kde, s kým, proč a jak“.

Kluk chvíli šmejdil prstem po displeji a pak spustil nějakou hru. Podle výbuchů a střelby, které se z telefonu začaly ozývat, bylo jasné, že je to pořádný adrenalin. Matka nehnula brvou a kluk se do hry zabral tak, že přestal vnímat okolí. Můj otec se snažil soustředit na čtení, ale nějak mu to nešlo. Sbalil noviny a rozhodl se přečkat skoro půlhodinovou cestu jen tak. Zakoukal se z okna, ale po chvíli zaregistroval že kluk mu systematicky, v rytmu střílení a výbuchů, kope do holeně. Podíval se na něj, ale kluk okolí vůbec nevnímal. S každou další dávkou ze samopalu do otce kopl jako do pytle.

„Ehm, hmmm,“ upozornil na sebe otec. „Mohl bys mi, chlapče, přestat kopat do nohy?“ otázal se zdvořile.

Kluk zvedl zrak od displeje, zazubil se a přestal...do doby, než se ozvala další dávka ze samopalu. Začal sledovat displej mobilu a horečnatě rejdit prstem po displeji. Otce při tom zase okopal jako bramboru.

„Hmmm, ehmm,“ ozval se zase otec. „Přestaň mě, prosím tě, kopat. Podívej, jak jsi mě ušpinil,“ ukázal na zablácenou nohavici. (Byl listopad a venku pršelo).

Kluk se na otce znovu zazubil a zabral se zpátky do hry.

Klukova matka překvapivě zvedla zrak od čtení. Otec využil situace a požádal ji, jestli by synkovi mohla říct, ať do něj nekope.

Nechápavě se na otce podívala, cože po ní jako chce.

Otec opět ukázal na špinavou nohavici, která s matkou nijak nehnula. Otec se jí pokusil vysvětlit, že kluk přece nemůže jen tak do někoho kopat. Na to matka opáčila něco, o čem si můj otec v první chvíli myslel, že je to vtip. Řekla totiž:

„Může. On je princ.“

Ne. Nebyl to vtip. Ta žena to myslela smrtelně vážně. Otec byl tak konsternovaný, že začal uvažovat, jestli bude lepší přesednout si nebo rovnou vystoupit. Nakonec si řekl, že bude lepší zůstat. Podíval se na prince. Kluk se vítězoslavně zašklebil a jako bonus přidal další kop.

To už otec nevydržel a jednu klukovi vlepil. Ten vytřeštil oči a otevřel pusu. Zřejmě to byla jeho první facka v životě, protože úplně zapomněl řvát. To za něj bohatě obstarala jeho matka, která to vytáhla nejmíň na sto decibelů. Otce při tom obdařila nejrůznějšími tituly: „plesnivej dědek“ byl jeden z nejlaskavějších. Nejvíc se ho dotkl „starej komouš“. Docela ho chápu, protože jedna z věcí, na které je můj otec hrdý, je skutečnost, že v rudé partaji nikdy nebyl.

Řádění matky ukončil řidič, který navzdory předpisům zastavil a hysterce pohrozil, že jestli okamžitě nepřestane ječet, vysadí ji z vozu. Ztichla, jako když utne. Když se řidič vracel na své místo, zabručel ještě:

„Když si fakana neumíš srovnat, vrať občanku, krávo.“

Když tuhle příhodu otec vyprávěl doma, moje matka se zděsila. Lomila rukama a apelovala na otce, jestli si uvědomuje, jaké to může mít následky...Kdyby ta ženská chtěla, tak má otec problém, a velký. Mlátit cizí dítě, to dnes není jen tak. Opakovaně se ujišťovala, jestli mu nepřeskočilo, a nakonec zabědovala, že ta facka byla chyba, velká chyba.

„To je pravda,“ připustil otec. „Jedna facka byla chyba. Chtělo to ještě jednu, jenže... vždyť víš. Ženský já nebiju.“

Autor: Petra Polsen | úterý 11.7.2017 8:05 | karma článku: 36.73 | přečteno: 1396x

Další články blogera

Petra Polsen

Jak jsem šňupala kakao

Nedávno na internetu psali, že v Americe začali prodávat šňupací čokoládu. Jako nevyléčitelná závislačka na téhle pochoutce jsem pochopitelně zbystřila...

18.7.2017 v 7:53 | Karma článku: 14.00 | Přečteno: 350 | Diskuse

Petra Polsen

Zaklínadlo jménem čtyřicítka

Kdysi jsem se děsila toho, že mi někdy bude třicet. Nakonec to zdaleka nebylo tak hrozné, jak jsem si myslela. Všem čerstvým třicítkám vzkazuju: užívejte si to, protože...za deset let bude hůř. Vím, o čem mluvím...

15.6.2017 v 8:07 | Karma článku: 26.36 | Přečteno: 1038 | Diskuse

Petra Polsen

Tuhle chci doma!

Vždycky mě to dostane. Znova a znova...Z rady, že si máme dát pozor na to, co si přejeme, se už stala dokonale otřepaná fráze. Ale platí pořád. Bohudík...a taky bohužel.

7.6.2017 v 7:03 | Karma článku: 19.71 | Přečteno: 935 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Krysa v mé ložnici

Zachraňuju. Každou chvíli někoho. Už od mala. Nevím, jak je to možné, ale potřebný mé péče se vždy objeví u mne, kdyby kolem stálo sto dalších lidí, potenciálních zachránců. A kdyby ne, najdu si ho sama. Možná je to nemoc?

18.11.2017 v 12:19 | Karma článku: 18.83 | Přečteno: 423 | Diskuse

Alena Suchopárová

A už jsme v hrsti Ďáblova oka.

Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.

17.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 19.59 | Přečteno: 727 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 45: 23 hodin ve Wroclawi

Minulý týden jsem se svým drahým podnikla dvoudenní výlet do polské Wroclawi. Musela jsem přitom překonat fobii z cestování autobusem a absolvovat pětihodinovou cestu tam a zase zpět.

17.11.2017 v 20:54 | Karma článku: 8.26 | Přečteno: 320 | Diskuse

Radka Svobodová

Patříte mezi rodinné outsidery?

Někteří z nás moc dobře znají ten pocit, jaké to je, být outsiderem. Existuje mnoho lidí s osudem ošklivého káčátka, které bylo vyhoštěncem ve vlastní rodině jen proto, že ve skutečnosti bylo labutí.

17.11.2017 v 13:16 | Karma článku: 14.85 | Přečteno: 526 | Diskuse

Iva Votočková

Já mám svaly, Ty máš čáry

Ona: "Běž se postavit někam dál ode mě, třeba na druhou stranu sálu. Nemůžu se na Tebe dívat!" Já: "Proč?" Ona: "Mám depresi z Tvých svalů."

16.11.2017 v 14:19 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 505 | Diskuse
Počet článků 14 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1548

Jsem překladatelka a autorka Deníku kočičího intelektuála. Oceňuji inteligentní humor a upřímnost. Inspirují mě moudří, tvořiví, cílevědomí a pozitivně naladění lidé. Mám slabost pro kočkovité šelmy, vůni květin a čokoládu. Ještě toho chci hodně poznat, zažít a naučit se. A ještě toho chci lidem i sobě hodně dát. Třeba psaním...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.